Opět po roce jsme s Cíbou vyrazili na kopretinskou boudu už v pátek. Cesta z nádraží skoro potmě, spadlá lávka, brodění, ztracený svetr, sněhová nadílka, dělání dřeva, pak konečně tepo v boudě, a horká bowle. Pohodička narušena jen drobným požárem střechy. Ráno nasněženo ještě víc, příjezd zbytku kdysi trampské osady a zdobení stromečku. Pak jsme se s Cíbou vydali zpět do Konstantinek ke Krkovičkovi a pak na vlak, ostatní k autům.